Michael Morris - Co nesmite vedet (rozhovor)

Vydavatelství  Anch BOOKS právě vydalo knihu autora Michaela Morrise:
CO neSMÍTE VĚDĚT!


Interview se uskutečnilo na podzim 2011 krátce po vydání knihy v Německu. Knihu lze koupit.

V začarovaném kruhu.


Stefan Erdmann v rozhovoru s autorem Michaelem Morrisem:

Pane Morrisi, v dubnu tohoto roku Vám vyšla v němčině velmi pozoruhodná kniha s názvem "Co neSmíte vědět! ". Tvrdíte v ní, že evropské i americké hospodářství se řítí do slepé uličky. Zatím se to však nestalo a vypadá to tak, jakoby dosavadní systém mohl pokračovat donekonečna dál. Stojíte si ještě za tím, co píšete?

Ano, samozřejmě. Je nepochybné, že světová ekonomika se zhroutí, neboť musí! Otázkou je pouze - kdy.


Ale proč jste si tak jistý? Německé hospodářství se údajně znovu začíná vzmáhat, kurzy na burzách stoupají, Řecko bude zachráněno a vše bude opět dobré, nebo snad ne?

Ano, bylo by to hezké, ale takto to fungovat nemůže. Všechny řeči o rozmachu jsou jen těžkopádným pokusem uklidnit masy. Čísla a statistiky jsou velmi jednostranné, vypracované ve prospěch jejich objednavatelů a nevypovídají o ničem. Hospodářství objemově roste jen proto, že se na trh pumpují stále větší objemy peněz. Tyto peníze, díky vysoké inflaci, mají však stále menší hodnotu. Na papíře najdete proto vyšší čísla obratů, ale to neznamená, že tyto peníze mají i větší hodnotu. Je to jen hra s čísly, v kterých je mnoho nul. Vrstvy obyvatelstva s nižšími příjmy rychleji ztrácejí, zatímco horní vrstvy vyhrávají. Probíhá zde násilné přerozdělování. Když to většina lidí pochopí, začne to být horké.


A proč podle Vašeho mínění politici proti tomu nic nepodniknou?

Neboť většina z nich nic netuší. Momentálně se všichni politici pokoušejí oddálit kolaps světového hospodářství a následné nepokoje, aby k hororovému scénáři nedošlo během jejich funkčního období, ale až v další legislativní periodě.

V souvislosti s tímto tématem je pikantní zpráva jednoho policejního komisaře z Berlína, který pracuje v Bundestagu jako bezpečnostní pracovník, a z toho důvodu je s poslanci v kontaktu každý den. Před několika týdny si u spřáteleného stavebního podnikatele v Chiemgau objednal dům a žádal ho, aby mu ho rychle postavil! Když se ho tento ptal proč, řekl, že zanedlouho se vše zhroutí, a že penzijní kasy jsou prázdné, Řecko je na mizině a nic ho prý nezachrání a že politici o tom vědí, jen to lidem neřeknou. Tato zpráva pochází ze šestého července 2011, je tedy úplně čerstvá! Politici vědí, že to, co se děje, nemůže dobře skončit, i když to v celistvosti přesně nechápou. Pro ně je důležité, aby si ponechali svá privilegia a mastné platy. Je vskutku těžké, aby někdo realisticky posoudil momentální stav, když neví nic o ekonomice, penězích a zlatě, bankách či burzách. Podívejte se, kdo stojí v čele Německa. Z jakých profesí přicházejí kancléřka a vicekancléř? Jakou kvalifikaci mají, aby mohli stát v čele národa s takovým hospodářstvím? A co čelní představitele EU? Nevíte, zda se máte smát nebo plakat! Takový tým by mohl možná stát v čele kuželkářského spolku, nikoliv však vést celou Evropu. To se jim nepodaří. Ti nechápou, že jsme se ocitli v bodě, kdy se hospodářství musí zhroutit!


Tvrdíte, že se hospodářství musí zhroutit? Proč? Můžete to vysvětlit podrobněji?

Náš hospodářský systém je vybudován na principu neustálého růstu. Nekonečný růst je však na konečné planetě nemožný.
Systém je sestaven tak, že hospodářství roste jen tehdy, když se soukromé osoby, firmy nebo státy zadluží. Tím, že si berou úvěry, jsou vytvořeny, vznikají, nové peníze, které dříve neexistovaly – tomu se říká "tvorba peněz". Peníze ve formě kreditů si banky vlastně vymýšlejí, vyrábějí je z ničeho. Tyto peníze reálné neexistují, nejsou přítomny fyzicky, jsou jen na papíře. Na začátku nového hospodářského cyklu tyto nové peníze oživují trh. Všichni jsou pak velkorysí, kupují a investují, do čeho se jen dá. Pak přijde moment, kdy začínají být lidé prostopášní, narůstají ceny nemovitostí, surovin i spotřebitelské ceny, a vznikají tak bubliny; banky "vyrábějí" stále více a více peněz a prodávají je za úroky a úroky z úroků dobře naladěným spotřebitelům. Rostoucí množství finančních prostředků v oběhu znehodnotí peníze a dochází k inflaci. V jistém bodě začínají pak ceny stoupat rychleji než příjmy, lidé si mohou dovolit stále méně a hospodářství začíná zadrhávat. Současně dluhy z úvěrů tak narůstají, že se lidé, obce, i celé státy začínají pod tíhou úroků dusit. Nejsou schopni je platit, a proto prodávají za babku všechno, co má hodnotu, aby tak vyrovnali alespoň část dluhu. Po nějakém čase se zhroutí vše, protože už není z čeho.


Je to bod, ve kterém je nyní Řecko?

Přesně. Přičemž Řecko má na tomto chaosu jen nepatrnou vinu. Řekové neměli žádnou šanci a v rámci Eurozóny museli jít ke dnu. Bylo to zjevné už předem.


Jak to myslíte? Proč to bylo patrné už předem?

Německo je velmi hrdé na to, že exportuje množství vysoce kvalitního zboží. To je skvělé a pro ostatní státy to dokonce není žádným problémem, pokud mají vlastní měnu. Tehdy mohou například na německé zboží zvýšit cla a postarat se tak o to, aby jim alespoň část peněz zůstala doma a neputovala do Německa. Pokud tedy měli Řekové vlastní měnu, některé jejich produkty mohly konkurovat německým. Snad nebyly až tak kvalitní, ale pro Řeky byly výhodnější než německé zboží, v jehož ceně byla i cla. Řecko mohlo ovlivňovat směnný kurs k německé marce. Jako turistická země Řecko přitahovalo turisty za poměrně výhodné ceny. Potom se národní měny i cla zrušily. Tehdy už řecké zboží nemohlo konkurovat německému a všechny peníze proudily do zahraničí. Řecké hospodářství úplně ochablo, podniky začaly propouštět lidi, klesly příjmy z daní a vláda začala nabírat stále více a více půjček, které samozřejmě nemůže zaplatit. Jak by také mohla, odkud by měla tyto peníze vzít? Ano, mohla by si vzít nové půjčky, aby zaplatila úroky předešlých dluhů, ale to je patologické.


Znamená to, že tento systém vlastně více vyhovoval Němcům než Řekům?

Ne Němcům, ale německým bankám. Pro ně to byl skvělý obchod. Dluhy Řeků nemusí vůbec odepisovat, neboť jsou údajně "relevantní pro systém". Když to dešifrujeme, znamená to jednoznačně, že banky mají takovou moc, že mohou dělat či nedělat, co se jim zlíbí. Německý stát musí tedy Řekům, kteří jsou na dně a na mizině, pomoci, aby snad banky neutrpěly žádné výpadky plateb! Zároveň stát podporuje banky penězi a daňovými výhodami. Stát však ale tolik miliard nemá, a proti si je musí vypůjčit za úroky u stejných bank! Peníze, za které pak ručí celý národ, putují do Řecka, aby Řekové mohli s našimi penězi zaplatit své dluhy u německých bank! Tato hra je tak absurdní, až je těžko uvěřitelné, že s tím banky vůbec projdou. Ale daří se jim to již po staletí. A od okamžiku, kdy se bankám podařilo oddělit peníze od zlata – bylo to v roce 1914, od tohoto data nejsou peníze kryté skutečnými hodnotami – mohou s námi dělat, co se jim zachce, přičemž se zdá, že to skoro nikdo nepochopil.


Ze záchranných balíků tedy neprofitují Řekové?

Ne, přirozeně že ne. V existujícím systému peněžních dluhů profitují zásadně jen banky a všichni ti, kteří s nimi úzce spolupracují. Probíhá to vždy podle stejného schématu, bez ohledu na to, zda je to Řecko nebo Argentina v 90 tých letech. Je na to množství příkladů, hlavně v Africe a Jižní Americe. Nejprve vmanipulují národ do obrovských dluhů, dokud nikomu nezůstane ani cent. Pak přinutí stát, aby snížil své výdaje krácením sociálních dávek a platů a zároveň zvýšil daně. Pro obyvatelstvo to znamená menší příjmy a vyšší výdaje. Dlouho to samozřejmě takto pokračovat nemůže. Pro banky je to však bombastický obchod! Když se pak země úplně zhroutí, supi si vyklovou nejlepší kousky a národu nechají bezcenné zbytky. Pak následuje měnová reforma a obyvatelstvo musí znovu dřít a znovu všechno vybudovat, na což jsou samozřejmě potřebné nové úvěry u bank. Mase se pak hodí kousíček masa, aby se znovu chytila na lep. Vyhladovělá po něm nenasytně sáhne, přičemž se jí řekne, že tentokrát to už bude lepší. Pravdou však je, že to nikdy nemůže být lepší, neboť tento systém bezcenných, bankami vymyšlených a vytvořených peněz je v pravém smyslu slova bludným kruhem.


To zní skoro tak, jakoby za tím byl nějaký plán nebo zlomyslná vypočítavost?

Za vším je nepochybně plán. Je tak jednoduchý, že je až geniální a skvěle funguje již od roku 1694, kdy byla založena Bank of England jako privátní emisní banka (=centrální banka). V pravidelných intervalech, každé dvě nebo tři generace, se vše musí zhroutit, protože zadluženost prostřednictvím úroků exponenciálně roste (= exponenciální je zpočátku pomalý nárůst, který se ustavičně zrychluje, až se pak nedá zastavit vůbec a způsobuje kolaps) a v jistém okamžiku doslova exploduje. A v tomto bodě jsme právě teď – krátce před explozí. Několik evropských států již několik let není schopno plateb a uměle se udržují při životě, což však všechno ještě zhoršuje, protože lidé upadají do stále větší chudoby. USA jsou od začátku srpna definitivně v bankrotu, což se může změnit jen tehdy, kdyby se obě strany v poslední chvíli shodly a zákonem určenou horní hranici dluhů ještě jednou posunuly výš. V nejlepším případě to však dá zemi šanci maximálně na jeden rok. Ještě předtím však asi zkolabuje EU, což by americké hospodářství strhlo do propasti. Těžko říct, kdo se udrží déle, neboť oba se sotva drží na nohou.


Existuje-li tedy nějaký plán, musím se přirozeně zeptat, kdo za ním stojí? Ve Vaší knize tvrdíte, že nad celým západním světem vládne jen hrstka rodin. Hovoříte o nich i jmenovitě. Jak bychom si to měli představit? Tato představa vskutku není pro mě lehká. Jak to dělají a proč o tom nic nevíme?

Ano, pro mnoho lidí je to velmi těžké. A právě proto systém dokonale funguje. Většina lidí považuje skutečnost, že všechno patří jen hrstce lidí, za konspirativní teorii a vyřídí to slovy: "To vůbec není možné" – jednoduše proto, že to překračuje hranice jejich představivosti. Je to však skutečně pouze několik rodin a vlastní bezmála vše – banky, velké koncerny, všechna důležitá média. Podílejí se na velkých investičních podnicích a firmách, spravujících majetek, což je zčásti velmi zamotané a těžko přehledné, což jsem však doložil ve své knize – například s firmami patřícími Rotschildům, Blackstone a Blackrock, které se podílejí prakticky na všech velkých německých firmách.
Tyto rodiny mají své prodloužené ruce, "vojáky", ve většině představenstev a dozorčích radách. Přes své nadace financují téměř celý výzkum a rozhodují tak, co se bude zkoumat a kterým směrem se budou ubírat výsledky bádání. Podvod s Climatgate (= název aféry v souvislosti s manipulovanými vědeckými údaji pro Mezivládní panel pro klimatické změny – pozn. překl.) je toho typickým příkladem.


Je prokázáno, že globální nárůst teploty je obrovský podvod a že všechny údaje potvrzující oteplování byly zfalšované. Je dokázáno, že v globálním rozsahu teploty klesají. S údajným oteplováním Země se však dá vydělat hodně peněz, proto média informují i nadále o „zlém“ CO2 a že teplota na naší Zemi stoupá. Takové věci se vymýšlejí "zcela nahoře" a podrobná realizace těchto akcí se pak vypracovává v grémiích, které jsou podřízené systému. Je to přísný hierarchický systém, který proniká vším. Na jeho vrcholu je hrstka rodin, které mají nesmírnou moc a vlastní toho tolik, že si to jednoduchý člověk nedokáže představit. Pod nimi je druhá řada a pak třetí. Celkem jde asi o dvě stě rodin, sjednocených v organizacích jako CFR, Trilaterální komise, Římský klub, Skupina Bilderberg a v mnoha dalších. Přes tato grémia řídí politiku, takzvanou vědu a média. Nechci zacházet do podrobností, protože by to přesahovalo rámec našeho rozhovoru. O všem detailně píšu v knize.


Ano, to sedí. Jdete do detailů, ale přesto je vše srozumitelné! Přiznávám, že Vaše kniha byla první, která mi umožnila jednoduše a srozumitelně pochopit širší souvislosti mezi ekonomikou, penězi, zlatem a velkými organizacemi jako IWF (= Mezinárodní měnový fond), BIZ a médii. Jdete v ní však ještě dál a mluvíte o souvislostech s tématy jako Chemtrails (=chemické stopy) a „údajnou“ válkou proti teroru. Není to tak trochu přehnané?

Ne, jedno s druhým souvisí ...


Tak vám tedy ještě rychle položím poslední otázku: Když je všechno manipulováno a velký kolaps nezadržitelný, co ještě můžeme dělat? Je nějaké řešení či východisko, nebo se musíme připravit na temné časy a začít hromadit potraviny?

Ano, samozřejmě je tu východisko! Musíme tento koloběh prostě přerušit. Hlavně vzděláváním a osvětou, a k tomu se přece snažíme nyní oba přispět. Naštěstí nejsme jediní. V posledních letech prosákla pravda o manipulaci lidstva na světlo na více místech. Zdá se, že se opravdu probouzíme z jakéhosi stavu spánku a osvobozujeme se. Dalo by se říci, že z puberty pomalu přecházíme do dospělosti. Bude důležité, abychom nastávající kolaps vnímali a chápali jako šanci změnit se, a nepodlehli znovu našim starým zvyklostem, strachu a hněvu, které vedou jen k válce a bídě. Přechodná doba však může být velmi tvrdá, netřeba si nic nalhávat.


V každém případě neuškodí, když máte ve skříni nějaké potraviny, nebo když se přichystáte i na jiné možnosti vývoje situace. Každý kdo může, by měl mít trochu zlata a stříbra a tak zajistit alespoň část toho, co vlastní. To bude důležité hlavně v přechodné době, neboť tato může být tvrdá. Za kulisami dění však momentálně na mnoha místech současně pracují vlivné osobnosti již na novém systému. Ten by měl být spravedlivější a podporovat soužití v míru. Musí zmizet dluhy i úroky, což se samozřejmě nebude líbit jistým osobám, ale to se mělo stát již dávno. Možná to bude mít formu bezpodmínečného základního příjmu. Více zde o tom momentálně říct nemohu, protože se právě na tom pracuje. Ale něco se děje! V nejbližších letech se všechno velmi změní, to můžu slíbit. A jsem si jistý, že k lepšímu, že zažijeme v našem lidském vědomí kvantový skok, který přinese ovoce všem zúčastněným. Neboť v zásadě je to možné! Přirozeně, že si musíme všichni vyhrnout rukávy a převzít odpovědnost.

Díky za rozhovor!


Zdroj: Amadeus Verlag, www.amadeus-verlag.de
O autorovi:
Podnikatel, autor a dobrodruh Michael Morris se narodil v roce 1966 v Rakousku. Po pobytech v několika evropských městech žije dnes hlavně v USA. Napsal celou řadu textů a článků v angličtině i němčině, vyučoval a dlouhé roky byl podílníkem v několika firmách. Co neSmíte VĚDĚT! (=WAS SIE NICH WISSEN SOLLEN !) je jeho první knihou s tématem hospodářství a nový světový řád.